Nosím, nosíš, nosíme

U mámy i u táty je fajn.






Že chci miminko nosit v šátku, jsem věděla už před narozením K. Dokonce jsem zvažovala, že nebudu ani pořizovat kočárek. Nakonec jsme kočárek měli. Teď máme dokonce čtyři. Oprava. Pět. Výborní pomocníci na držení garážových vrat při výjezdu autem. A jednou za čas i na nákupy. Ale děti v nich nejezdí. Nějak se jim tam nelíbí. A mně to vlastně není taky úplně pohodlné. Teda pokud nepočítám tříletého K. Ten by seděl v kočárku pořád. Protože maminka už ho nenosí. Tak by radši vzal za vděk kočárkem. Než všude chodit po svých.

Ale na dovolené se chvíli nesl. Dokonce v šátku. Když jsem si chystala šátek pro nahození A. na záda, vlezl mi tam K. Stejně jsem chtěla otestovat nosnost nového šátku. Tak jsem ho kousek poponesla. Hlavu měl pomalu výš jak já a nohy se mi houpaly kolem boků. Zase budu nosit jenom A. Ale vím, že i takový velikán se dá ještě navázat.

Cesta k šátku byla nakonec delší, než jsem čekala. Byla jsem na kurzu ještě s K. v bříšku. Ale po jeho narození jsem si téměř na nic nevzpomněla.



První vázání v terénu.


Tak jsme pořídili Manducu. A pak Kibi. Až díky kurzu vázání na záda a výbornému tipu na batolecí šátek od kamarádky jsem se k šátku vrátila. S téměř ročním K. A od té doby jsem zase šátková.






Až na období, kdy jsem čekala A. To jsme si pořídili Skaldino. Však jsem taky K. příležitostně nosila až někdy do třetího trimestru.





A. byla v kočárku asi třikrát? Používali jsme ho jako pohyblivou postýlku na místech, kde A. nemohla ležet na zemi. U kamarádky na svatbě. Na chalupě u přátel. Než začala A. lézt. Teď je to dobrý podvozek, když usne v autosedačce. Možná to zase někdy zkusím, popovézt ji v kočárku. A nebo to taky už konečně vzdám. Uvidíme, kam nás to zavane...



Je tam, nebo není?

  



3v1